Jaký byl první rok

Vybrali jsme ze zpětných pohledů rodičů malých dětí a učedníků:

  • Tolik si vážím vaší práce. Obdivuji vaši sílu i odvahu. Hřeje mě vaše láska k našim dětem. Ale i k Sofii a ke všemu, co děláte. Nesmírně si vážím toho, že děti mohou žít pravdivě. Že nejsou odtrženy a izolovány od života. Že se všichni potkáváme.
  • Je samostatnější, hodně se posunul v komunikaci (v širokém slova smyslu). Je zkrátka radost sledovat, jak oba rostou (v nejširším slova smyslu).
  • Všechny děti (jak učedníci, tak malíčci) udělaly za celý rok velký kus práce, hodně se proměnily a vyspěly. Učedníkům již jejich vstup do učení dodal takovou jiskřičku odvahy snoubenou se s těšením se do očí. Všechny děti jsou v dobré fyzické kondici a jsou dost odolné (chůze od vlaku a odpoledne na vlak, fyzická práce na statku za každého počasí). Zejména kluci byli velmi nadšení z práce, kterou udělali v Domečku i všude okolo na statku a v sadě. Mého syna hodně bavilo klestit a čistit sad, starat se o oheň, pracovat v podkrovíčku – pokládat parkety, pomáhat s vyzdíváním, sázet a pečovat o rostliny aj. Učedníci se toho mnoho naučili v jazyce, matematice, kreslení forem, angličtině. Naučili se hrát na flétnu. Učedníci i malíčci znají spoustu nových písní a básniček. Moc je všechny baví hrát divadlo (to se stalo i velkou společnou zábavou v odpoledních hodinách doma). Učedníci si sami upletli a vyrobili obal na flétnu, vlastními silami udělali krásné dárky (bylinkovou směs na čaj a bylinkovou sůl). I sociálně všichni hodně poskočili (snáze navazují kontakt s jinými lidmi a dětmi, jsou vnímavé k okolí). Jsou vedeni k pozorování a naslouchání, což je velmi znát. Jsou to bystří pozorovatelé. Mám velkou radost, že si můj syn dokáže říct mnohem lépe o své potřeby a celkově se více dokáže projevit. Všechny děti mají dostatek prostoru se rozvíjet. Mají moc rádi všechny dospělé na Dvoře Sofie, kteří se o ně naprosto úžasně starají a vytvářejí jim příjemné a láskyplné prostředí. Děti vytvořily společně moc hezkou a soudržnou skupinu, jak učedníci, tak malíčci.
  • Moc si vážím toho, že naše děti mohou zažívat takovou radost ze společného objevování a bytí. Srdečné díky.
  • Především vám chci moc a moc a moc poděkovat za všechno, co děláte. Nejen pro nás, a tím i pro naše děti (a obráceně), ale i pro přírodu a všechny bytosti. Opravdu máme veliké štěstí, že děti mohou růst v tak krásném prostředí. Pro nás je naprosto nejzásadnější věc, že máte ty naše děťátka rádi.
  • Mohla bych tady teď vyjmenovat tisíc věcí, které se mi na Dvoře Sofie líbí, ale určitě bych na dalších tisíc zapomněla (způsob učení, příběhy, divadla, komunita, příroda, prostředí, práce, krásná krajina, nejlepší kadibudka na světě s tím nejlepším výhledem :), komunikace, upřímnost, slavnosti, vaření, vzájemné se obohacování a učení, nadšení, opravdovost, legrace, ruční práce, sázení, možnost se zapojit, krásný vzduch, estetika, krása, pořádek i řád, rytmus, radost, závěrečné hodnocení...).
  • Můj syn se v Sofii se naučil také tyto zdánlivé maličkosti. V posledním půlroce "najednou" umí ustoupit ve sporu. Dokáže lépe přijmout změnu plánů, pokud se náhle změní program směrem od aktivity, na kterou se moc těšil. Dokáže akceptovat (nebo dokonce navrhnout) alternativu. Tohle jsou věci, které mu dříve dělaly velký problém. Sofie ho také naučila jinak koukat kolem sebe. Velmi si všímá "materiálů"; když vidí neobvyklý předmět / látku / výrobek, často sám začne hodnotit, zda je to přírodní, nebo uměle vyrobené. Pokud vyrobené, tak uvažuje, jakým asi postupem to vzniklo, jak je to opracované, nebo co je asi uvnitř. Nepovažuje věc za samovzniknutý celek, ale výsledek určité práce.
  • Jsem rád, že setkání s rodiči jsou každý měsíc a že i mezi nimi jsme spolu v průběžném lidském kontaktu.