 |
| Peter Veselý |
 |
| Petra Veselá |
 |
| Hana Drastichová |
 |
| Rela Chábová |
K tomuto projektu jsem směřovala vlastně již od mládí. Od členství ve skautském oddílu, různých sdruženích na ochranu zvířat a krajiny a vedení děti v oddílech jak přes rok, tak i na letních táborech.
Po vysokoškolských studiích jsem pracovala pro německou nevládní organizaci v Tanzánii. V horské oblasti Kilimandžáro jsme pomáhali obyvatelům znovu nalézt trvale udržitelné metody obhospodařování půdy a péče o krajinu, místo ničení životního prostředí a životů svých i dalších. Poté jsem působila v oblasti PR.
Když mi do života vstoupily mé vlastní děti, začala jsem hledat styl výchovy nám blízký a dostala jsem se ke studiu waldorfského semináře. Smysluplnost tohoto pohledu jsem nacházela nejen v přístupu ke svým dětem a svému životu, ale zároveň jsem našla své poslání ve školství. Na waldorfské škole v Jinonicích jsem se stala učitelkou, třídní učitelkou, zástupkyní ředitele a spolu s ostatními jsem velmi ráda pečovala o děti nám svěřené.
V roce 2010 jsem pak mohla vnímat velkou potřebu současných i přicházejících dětí nacházet místa na Zemi, kde by se mohly vyvíjet v souladu s tím, odkud přicházejí a co zde hledají. Jejich bolest nad tím, že taková místa nejsou, byla až nesnesitelná a zřejmé bylo, že zodpovědní za to jsme my, dospělí.
Nezbývalo tedy než vytvořit místo, kde budeme ve společenství malých i velkých žít činorodým životem v souladu s rytmy Země a spoluprací s ní a tímto životem se každým okamžikem učit o světě a člověku.
Tak se u mne konečně spojily dvě cesty, kterými jsem dříve kráčela odděleně - láska k dětem a láska k Zemi, v jednu. Ta cesta se nazývá Dvůr Sofie.
PETER VESELÝ
Vystudoval jsem management a ekonomii a pak pracoval pro velkou IT firmu (SAP) se sídlem v německém Walldorfu. Po sedmi letech práce jsem měl pocit, že tam již nemám prostor k dalšímu rozvoji, tak jsem "vstoupil do waldorfu". Vystudoval jsem seminář pro waldorfské učitele ve Witten/Annen, pracoval jako třídní i odborný učitel v na semilské waldorfské škole a pak jako správce/manažer waldorfské školy v Bratislavě. Po návratu do Čech pracuji v Camphillu v Českých Kopistech, ve Svobodném statku na soutoku a ekologický statek Bemagro jsem doprovázel při přechodu z ekologie na biodynamiku. Zajímá mne pedagogika Rudolfa Steinera, biodynamické zemědělství, camphillské hnutí, antroposofie, vývoj člověka a organizací.
Zdá se mi vhodné a potřebné, aby člověk rozuměl věcem, se kterými se denně setkává. Aby rozuměl světu, sobě a uměl proměňovat obojí. O to bych rád usiloval ve všem, co na Dvoře Sofie děláme. Propojit porozumění s konáním, propojit materiální s duchovním. Jak ve velkých životních otázkách, tak v každodenních maličkostech života.
RELA CHÁBOVÁ
Ako
malej školáčke mi bola jasná jedna vec – to, ako nás v škole
učia, nie je v poriadku. Niesla som si v sebe jasné poznanie, ako
má vyzerať “škola”, aby bola v súlade s človekom a životom.
To mi pomáhalo nevzdať sa pri putovaní nie-priateľským
vzdelávacím systémom, aby som ho zavŕšila učiteľským
diplomom.
Keď
som začala po r. 1989 učiť, mala som možnosť prinášať
zmysluplné zmeny do škôl, v ktorých som učila. Až s vlastnými
deťmi sa však začala napĺňať moja dávna predstava. Učili sme
sa spolu doma a našimi učiteľmi bolo prostredie okolo nás: lesy a
polia, záhrada pri dome, keramická a textilná dielňa v susednom
ústave, miesta, ktoré sme navštívili, kozia farma, ktorú založil
môj muž s ďalšími nadšencami a slúžila ľuďom s postihnutím
z ústavu, aby sa zoznámili s bežným životom. Učili a
obohacovali sme sa navzájom. Naše deti boli spokojné, radostné,
samostatné, užitočné a zodpovedné. Ich ďalšie roky na druhom
stupni ZŠ a strednej škole ukazujú im i mne, že učenie v základe
teoretické je natoľko odtrhnuté od skutočného života, že im
namiesto radosti z poznania prináša predovšetkým stres a únavu.
Zmysel toho, čo sa učia, im často zostáva dôkladne ukrytý. A
ťažko potom nachádzajú zmysel svojho súčasného bytia na Zemi.
Dvůr
Sofie je pre mňa možnosťou spoluvytvárať tu na Zemi miesto pre
činorodý život ľudí v rôznom veku, s rôznymi darmi v súlade
so Zemou, s ľuďmi, s prírodnými bytosťami a so sebou.
HANA DRASTICHOVÁ
Vyrůstala
jsem ve vesnici na Českomoravské vysočině. Od mala jsem žila
mezi domácími zvířaty, která chovali babička a dědeček. Na
zahradě rostla zelenina, kterou jsme na jaře seli. V létě jsme
sušili seno pro kozu a králíky, v zimě jsme chodili do lesa na
dřevo, kterým jsme topili.
Na
vysoké škole jsem se začala zajímat o ekologické zemědělství
a trh biopotravin a také tam jsem poprvé uslyšela sousloví
„waldorfská pedagogika“.
S
přáteli jsem pomáhala rozběhnout komerční projekt ALBIO.
Bioprodejny, biorestaurace a Informační centrum o EZ a
biopotravinách mělo pomoci k rozšíření spotřeby ekologicky
vypěstovaných potravin.
Po
studiu jsem odjela na Nový Zéland. Na různých ekologických
farmách jsem si stále více uvědomovala, že práce se zemí je
pro mne inspirující a radostná.
Po
návratu jsem začala studovat waldorfský seminář a pochopila
jsem, proč ve mně tehdy na VŠ sousloví „waldorfská pedagogika“
tolik zarezonovalo. Studium mi odpovídalo na mnoho otázek, které
jsem v sobě od období puberty nesla.
Na
Základní škole waldorfské v Praze 5 – Jinonicích jsem se stala
třídní učitelkou a působila v této roli devět let.
Poznala jsem, jak moudře je učební plán pro každý rok druhého
sedmiletí uzpůsoben a jak jsou děti a dospívající určitými
nosnými tématy, která si každý ročník nese, oslovovány.
Své
poznatky a zkušenosti s prací s dětmi, lidmi i Zemí bych ráda
rozvíjela dál v těsnějším propojení s koloběhem roku a s
činorodou prací v prostoru dvora Sofie.
DALŠÍ POMOCNÍCI
NAŠI RODINNÍ PŘÍSLUŠNÍCI
 |
°
°
°
|
