Myslím, že již svým narozením jsem se ponořila do řeky waldorfské pedagogiky, ve které jsem plula přes školku, základní i střední školu až k maturitě. Od malička jsem byla všestranná a nadšená do práce a všech ručních činností. Vyrůstala jsem velkou část svého dětství na stavbě, nejen našich vlastních domovů, ale i domovů jiných lidí. Přírodní stavitelství, zahrada a lesy mě provázejí neustále, někdy se těchto oblastí dotýkám více, jindy méně, ale i když se od nich vzdálím, časem mě přitáhnou zpět. S rodiči bydlíme v přírodním hliněnoslaměném domě s velkou produkční zahradou. Časem se začaly projevovat a prohlubovat i mé výtvarné schopnosti. Na vše jsem si však přicházela metodou pokus - omyl, jako správný samouk. Akvarel a motivy lesa jsou pro mě fantazií. Mám osobní zkušenosti s tvorbou i navrhováním hliněných omítek a v čase mezi povinnostmi utíkám za prací do lesa nebo na farmu. Jsem v procesu studia krajinářské architektury, skrze které se snažím nasměrovat svůj život. 

 

Jak to tak bývá, člověk se na své cestě občas sám sobě ztratí a i já jsem se vzdálila od své přirozenosti a ztratila kontakt se svou intuicí. Začala práce na znovunaslouchání sama sobě, která mě mimo jiné opakovaně dovedla k lidem ze Dvora Sofie. Prvním kontaktem bylo skrze přátelské spojení zakládání současného ovocného sadu, na který jsem měla možnost se znova po pár letech podívat díky nabídce spolupráce jako nový spolupracovník.

Přála jsem si svůj život a zkušenost otevřít dětem, abych se skrze ně mohla učit nejen o nich, ale též sama o sobě a být pak lepším průvodcem těm, kteří na svět přicházejí a objevují jej.