Ač jsem se narodila a celý svůj život bydlela v Praze, moje duše byla nejvíc doma v přírodě. Od mládí jsem měla v mysli představu, jak žiju na statku obklopená stromy, květinami a zvířaty a spousty - minimálně pěti - svými dětmi. 

Děti mám nakonec sice jen tři vlastní, ale obklopená těmi všemi dalšími jsem vždy byla bohatě. Na dětských táborech, na soukromých kroužcích, ve waldorfské škole v Jinonicích, kde jsem se z pomáhajícího rodiče, přes korepetitorku, učitelku divadla a hudby a asistentku nakonec stala i suplující třídní učitelkou jen proto, abych se tohoto postu opět vzdala a byla tím, kým jsem asi vždycky být měla - průvodcem na krásném místě Dvora Sofie, kde všechno, co jsem po cestě posbírala, můžu nechat rozkvést a dát tomu ten pravý smysl. Pro Zemi, pro děti, které jednou budou svobodně tvořit tento svět, pro dospělé, kteří se tu nadšeně zbavují svých nepotřebných zvyků a otevírají se novým možnostem. 

Jako absolventka oboru Slovo, řeč a divadlo na Akademii sociálního umění Tabor teprve tady v pravdě a realitě s dětmi a dospělými zažívám, jak mocná je řeč, jak je slovo tvořivé, že když člověk už od dětství dává svým myšlenkám, slovům a činům váhu, může opravdu měnit svět. A jsem neskutečně vděčná, že toho můžu být součástí.